|
Byl jednou jeden pekař Vojta Rohlíček... hotové dobrotisko... i polena
by na sobě nechal štípat... ve dne spal a v noci pekl, aby lidičky
měli čerstvé rohlíčky... jen jednou si řekl dost a místo nočního pečení
šel k muzice, aby si našel nevěstu... všichni se mu vysmáli -
neuměl ani tancovat! A tak z té své lidské samoty byl smutný a
z toho smutku začal dokonce i klet, nadávat a proklínat i to svoje
"bílý" řemeslo...
Všechny kletby, které vykřikoval jsou hříchy, a sbíráním a vážením
hříchů jsou v pekle pověřeni nejmenší čertíci, kterým velí sám
Belzebub... a ti všichni, ze strachu před pekelnými pohlavky, se
předhání v jejich sběru. Strach z pohlavků a pekelné zloby
krále pekla Lucifera dokonce vyžene čerty až do Vojtovi pekárny... a
tam zapomenou na opatrnost...
a prozradí se, právě ve chvíli, kdy chybí
poslední hřích, aby jejich míra byla plná a duše pekaře Vojty Rohlíčka
propadla peklu... ...křížek na mazanci, pomůže odehnat čerty
z pekárny a navíc otevře Vojtovi oči, a Vojta se zapřísahá, že už
nikdy nezakleje...
To však není pověsti pekelné ku prospěchu. Rozzuřený Lucifer vyšle do
pekárny čertici Luciendu, aby pekaře nabádala k hříchům... Jenže -
pekelné pohlavky, které Luciendu vyprovodí na svět
a lidské pohlazení, které ji mezi lidmi přivítá,
rozdíly v projevu citů, zamotají hlavu nejen čertici Luciendě.
Lidsko - čertovské city pomotají i poklidný život pekaře Vojty, ale
taky pořádně otřesou samotnými základy pekla...
A jak to dopadne - když se
Lucienda chce vyučit pekařskému řemeslu, co udělá - když dostane to
nejcennější co Vojta schovává na památku své maminky, a co se stane -
když Luciendě začne v hrudi bít lidské srdíčko a jak se zachová
Vojta, když odhalí, že jeho vyvolená, není lidská bytost, ale
vyslankyně pekla, které usiluje o jeho duši? Na tyto i mnohé další otázky odpovídá tahle černo-bílá pohádka, která i když dle předchozích slov, vypadá vážně
- je příjemná, komediální, komunikační...
a přesto poučná a pokorná k tradicím našich předků.
Příběh je zasazený do bohaté konstrukce kulis - popisující i kopírující
- podle reality i zpracování výtvarníka prostředí bílé pekárny i
černého pekla. Výtvarnost a emotivnost prostředí a situací dotvářejí
polomasky, kostýmy i z lipového dřeva dlabané loutky - javajky i
marionety - nejméně 7O cm vysoké... vždy je loutka na jevišti ve
společnosti činoherce... Celkovou atmosféru podkresluje příjemné
hudba... ach... jó... dnes známé... když jsme toto představení
realizovali... tehdy neznámé... Českomoravské hudební společnosti ...
Loutky vytvořil Josef Homolka.
|
